Společníci Nad Vodovodem

Vyúčtování tepla

24.3.2010, Ing. Jiří Skuhra CSc., MMR ČR, Zdroj: Verlag Dashöfer
Náklad za dodané teplo do bytového domu se rozdělí zpravidla na polovinu a každá z těchto polovin se rozúčtuje mezi bytové jednotky odděleně. Přípustné je určit podíl obou odděleně rozvrhovaných částí fakturovaného tepla i v poměru 40:60 z celkové fakturovaní částky.

Dotaz:
Jsme nové SVJ s 48 bytovými jednotkami. Prosím o radu jak správně nastavit vyúčtování tepla. Teplo je dodáváno parovodem tepláren. V domě osazen výmněník. V bytech osazeny termoventily pro regulaci teploty, každá bytová jednotka pomněrové měřidlo. V některých bytech dle projektu zcela zapuštěné lodžie(prohlášení vlastníka zimní zahrady). Účtují se náklady na dodávku tepela dle skutečně naměřených hodnot poměrovými měřidli, či se rozpočítává část dle podlahové plochy. Pokud dle podlahové plochy - jedná se o celkovou výměru dle prohlášení vlastníka či o výměru skutečně vytápěnou. Zahrnuje se plocha zimní zahrady do vytápěné plochy.

Odpověď:

Právní předpisy obsahují i závazná pravidla pro poskytování a vyúčtování (rozúčtování) nákladů na služby, poskytované s bydlením.  Proto i rozúčtování nákladů za teplo mezi vlastníky jednotek je  upraveno zvláštními předpisy. Odkazuje na ně znění ustanovení § 9a zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů: „Společenství je oprávněno rozhodnout o rozúčtování cen služeb na jednotlivé vlastníky jednotek, není-li rozúčtování cen služeb stanoveno zvláštním právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu". Je-li SVJ zřízeno podle tohoto zákona, musí dodržovat ustanovení zákona.

Jedním z právních předpisů, který upravuje oceňování energetických služeb v bytovém domě je vyhláška č. 372/2001 Sb. (dále jen „vyhláška"). Podle ustanovení § 4 vyhlášky lze v daném případě postupovat při stanovení podílu konečných spotřebitelů tepla (vlastníků jednotek) na nákladech za teplo, dodané do bytového domu, jen dvousložkovou skladbou předepsané úhrady. Spotřebičem tepla je prvoplánově bytový dům, jehož spotřeba je změřena kalorimetrem (skutečným měřičem tepla) na vstupu tepelné přípojky do domu nebo stanovena podle energetických předpisů. Vytápěné místnosti domu nejsou izolovanými tepelnými soustavami, a proto nelze dostupnými technickými prostředky v nich změřit spotřebu tepla při užívání bytu. Proto náměr indikátoru nemůže být měřítkem hospodaření teplem v bytě a tedy ani jediným parametrem pro určení platby za teplo v bytě.

Náklad za dodané teplo do bytového domu se rozdělí zpravidla na polovinu a každá z těchto polovin se rozúčtuje mezi bytové jednotky odděleně. Přípustné je určit podíl obou odděleně rozvrhovaných částí fakturovaného tepla i v poměru 40:60 z celkové fakturovaní částky.

První polovina či 40% podíl z celkových nákladů za teplo, tzv. základní složka nákladů, se rozdělí poměrným způsobem, kde kritériem rozvrhu této části nákladů je započitatelná podlahová plocha bytu nebo podlahová plocha bytu, stanovené podle definic ve vyhlášce (§ 2, písmeno d/ a e/).  Upozorňuji, že vymezení těchto parametrů se velikostně nekryje se stejně označeným pojmem „podlahová plocha", definovaným pro účely vlastnictví jednotek! Do započitatelné podlahové plochy bytu se započítají podlahové plochy místností s otopným tělesem a část podlahové plochy prostorů (komor, předsíní, zasklených lodžií apod.), které jsou vytápěny nepřímo (jsou bez otopného tělesa) teplem z místností s otopným tělesem. Příslušný podíl podlahových ploch z těchto nepřímo vytápěných prostorů (místností) se určí podle tabulky v příloze č. 1, část A, bod 2 vyhlášky (v rozsahu 10% až 100% velikosti podlahových ploch těchto prostorů).

Druhá polovina či až 60 % z celkových nákladů bytového domu za dodané teplo, tzv. spotřební složka nákladů, se rozdělí mezi vlastníky jednotek podle součtu náměrů indikátorů vytápění, které jsou umístěny na otopných tělesech v bytě. Náměry indikátorů podléhají modifikaci součiniteli podle technických podmínek, daných pro konkrétní typ indikátorů vytápění (podle normy ČSN EN 834 resp. ČSN EN 835) a korekci na polohy bytu (závazná podmínka podle ustanovení § 4 odst. 3 vyhlášky). Pro stanovení úhrady za teplo podle legislativní úpravy v ČR se tímto způsobem uplatňuje zásada platby za dosaženou tepelnou pohodu v bytě, tedy nikoliv jen platba podle odhadu množství tepla, které bylo předáno do bytu prostřednictvím otopných těles (radiátorů).

Úhrada za teplo v bytě je součtem podílů, které byly vypočteny pro daný byt výše uvedeným způsobem ze základní a spotřební části celkových nákladů za teplo. Vzhledem k možné chybovosti použité výpočtové metody a zjednodušenému (jednoparametrickému) výpočtu spotřební složky (podle náměrů indikátoru vytápění v bytě) je každá ze stanovených úhrad konfrontována s mezemi oceněné měrné (průměrné) spotřeby tepla, které uvádí § 4 odstavec 4 vyhlášky (přípustná diference ± 40 % od oceněné měrné spotřeby tepla v domě). Touto kontrolou se uplatňuje povinnost korigovat případná pochybení ve výpočtech (úpravou výpočtové metody) a navozuje se spravedlnost a odborné zdůvodnění při stanovení úhrad za teplo, které bylo předáno do bytu. Každý člen společenství vlastníků jednotek má právo, aby při rozúčtování nákladů na teplo k vytápění a na poskytování teplé vody bylo vůči jemu postupováno podle závazných pravidel, stanovených vyhláškou.